Červen 2012

Čokoláda

26. června 2012 v 20:09 | Jessica Win
"Proč může černoch jíst jen bílou čokoládu?"
"Aby si neukousl prsty."

...každý z nás zná určitě alespoň jeden trapný vtip o našich "čokoládových (černých) příbuzných". Nikdy jsem nijak nepátrala po tom, proč je tolik vtipů zrovna na černochy, ale nedávno jsem slyšela jeden opravdu povedený:
Černoch povídá bělochovi: "My, když se narodíme, jsme černí, když se opálíme, jsme černí, když je nám zima, jsme černí, když je nám špatně, jsme černí a i když jsme mrtví, jsme pořád černí, ale za to VY, když se narodíte, jste růžový, když se opálíte, jste hnědí, když je vám zima, jste modří, kdž je vám špatně, jste zelení a až když umřete, jste teprve bílí. No a pak kdo je tu barevný?!"
Tenhle vtip se mi celkem zalíbil, protože je pravdivý. Proč se vlastně černochům říká, že jsou barevní, když vůbec barevní nejsou? A proč je o nich tolik trapných vtipů? Dovolila bych si tvrdit, že vždycky mezi lidmi, at už v jakékoli zemi byli rasisté a myslím, že oni jsou zdroje vtipů a nadávek na černochy. Rasisté tu vždy byli, jsou a budou.
Pro příklad Adolf Hiter. To je přímo úkaznkový příklad rasismu. On uznával jen tak zvanou arijskou rasu, ačkoli on sám se arijské rase vůbec nepodobal. Vraždil židy a černoši pro něj byli něco co on neuznával.
Řekla bych, že někdo v sobě náznaky rasismu má a ani o tom neví. Černoch se přestěhuje sem do toho mého zapadákova. Sice nevím, proč by to dělal, ale berte v potaz, že by to udělal. Už vidím, kolik lidí by mělo druhé Vánoce z toho, jak je černej a z toho jak vypadá a už vidím kolik lidí, co tvrdili, že nejsou rasisti, by se mu smálo.
Ale proč? V americe takhle žijí úplně normálně. Černoši s bělochy a běloši s černochy. Třeba tu za pár let budeme žít stejně, ale i kdyby mě to nevadilo tak o tom celkem pochybuju.
A můj názor na černochy?
Pozitivní! Většina černošek mi přijde krásných, černoši mě tak nějak přitahují, asi tak že bych si uměla představit svého manžela jako černocha a když jsem viděla ve Francii malého černouška mohla jsem se zbláznit z jeho roztomilosti...


Jessica Win


Cestování

24. června 2012 v 11:32 | Jessica Win |  Téma týdne
Malinko nestíhám. Celý týden jsem nebyla doma, takže článek na TT píšu až teď v něděli.

Cestování... Ráda cestuju, chtěla bych objet celý svět...

Cestování v čase
Tohle téma mě vždycky strašně zajímalo. Skoukla jsem strašně moc filmů, přečetla hodně knížek a článků, které se věnují cestování v čase. Úplně mě to fascinuje. Často přesmýšlím nad otázkou proč zrovna já žiju v této době a uvědomuji si, že mám celkem štěstí. Stačilo by málo a já bych se mohla narodit v pravěku a pravděpodobně bych se moc vysokého věku nedožila.
Cestování v čase je hodně zajímavá a složitá věc.
Ve spoustě filmů lidé cestují v čase. A vždy když se v čase vrátí, tak pozmění současnost. Dává to smyl. I sebemenší změna v minulosti může nesmazatelně zasáhnout do současnosti.
Každý z nás určitě udělal někdy chybu, kterou by chtěl napravit. I já. Ale když o tom přemýšlím, jsem ráda, že tu chybu napravit nemůžu, protože třeba právě teď prožívám strašně krásný období, které bych třeba bez té chyby teď neprožívala.
Ale i tak mě cestování v čase strašně láká. Nedávno jsem viděla film "Probuddím se včera" a zase a víc jsem se začala o cestování v čase zajímat.
Někdy si říkám něco co nevím jak vysvětlit, ale pokusím se.
Myslím si, že existují různá časová pásma nebo tak něco. Že prostě někde, sice nevím kde, prostě v minulosti, lidé ještě žijí. Je to asi trochu nesmysl a je hodně těžké to vysvětlit tak aby jste mě pochopili. Prostě si myslím, že pravěk, starověk, středověk ještě existují. A kdyby se opravdu dalo cestovat v čase, tak by to nebyl žádný problém, protože podle mě tyto časová období jsou a nezmizeli a budou tu pořád. A někteří lidé prostě mají dáno, že žijí v tom starověku, někdo ve středověku a někdo tady v současnosti a někdo třeba v budoucnoti. Prostě na tohle věřím a věřím, že nejsem sama.

Vím, že mohu vypadat jako blázen, ale doufám, že se mezi Vámi najde někdo kdo bude mít podobný názor.

Vaše Jessica Win



24. června - Jsem zpět

24. června 2012 v 10:32 | Jessica Win |  Deník
Ahojky,
jsem zpět z třídního výletu. Vlastně jsem se vrátila už v pátek, ale zbytek pátku jsem prospala a včera jsem byla celý den i celou noc u tety na oslavě a vrátila jsem se právě teď.
Třídní výlet?
Úžasnej, suprovej, nádhernej! Poslední výlet s MOJÍ třídou jsem si absolutně užila. Lepší výlet jsem si přát nemohla. Jo, vlastně by možná mohl být lepší, a to kdyby jsme každý půlden nechodily nebo nejezdily na nějaké tůry. Jinak celkem ráda sportuju ale tohle bylo i na mě moc. I když, ale kdybychom tolik nesportovali asi bychom si neužily tolik legrace jako jsme si užily. Takový pády, co jsmne tam házeli jsem neviděla. Fakt že ne! :D No, prostě telata no... :D
Oslava?
No, 24 hodin s malýma bratránkama je hodně náročné, ale užila jsem si to i přesto, že otázku: "Půjdeš si zahrát pink ponk?" nechci hodně dlouho slyšet. Hodila jsem do sebe pár panáků, takže jsem pak byla trošku v náladě. Zase jsem perlila.
Dohola jsem si prázdniny u tety. Takže budu o prázdninách u tety celý týden. Chudák teta. :D

Jak já se těším a prázdniny! Bazén, sluníčko, žádná škola, prostě paráda.

Loučím se a jdu do bazénu,
Jessica Win

17.června 2012 - Poslední článek

17. června 2012 v 12:23 | Jessica Win |  Deník
Bonjour!
Od zítřa pozastavuji blog, takže jsem se rozhodla Vám napsat poslední článek.
zítra odjíždíme se třídou na třídní výlet někam poblíž Českého Ráje. Celkem se těším, je to náš poslední společný výlet, tak doufám že se nám vydaří. Začíná mi docházet jak mi ta moje retardovaná třída bude chybět. Mám je ráda a na těch devět let s nima jen tak nezapomenu. Všechny ty společný turisťáky, lyžáky, spaní ve škole, průšnihy. A teď jsme v devítce a na začátku jsme si připadali jako strašní frajeři, jako prostě deváťáci. A teď to končí.
Když vezmu jednoho po druhém v naší třídě, znám je jako svý boty. Byli jsme jedna třída, byli jsme jeden velký kolektiv. A moc si toho vážím, protože vím, že každá třída to takhle nemá a o to víc si vážím těch lidí s kterými jsem v té třídě byla.
Asi mi ukápla slzička. :'( :)
Teď balím a už teď se mi tam nic nevejde. A to tam ještě musím nacpat tolik věcí. Proč sakra?! Proč musím být ten typ holky která si s sebou na týden bere celou skříň?! :D Proč ty věci nenechám doma, když vím, že mi půlka věcí zůstane čistá, jako každý rok, když někam jedu? To by mi asi musela zabalit maminka, ta by mi dala opravdu jen věci, které potřebuji. Ale já jsem snad už velká! A dokážu, DOKÁŽU si zabalit sama! :D
Brouček je nemocnej.
Ano, mám nemocnýho svýho malinkýho broučka. Želvička je nemocná. Ani pořádně nevím, co s ní je, doktor mi to vysvětloval, ale moc jsem to nepobrala. Jen vím, že jí musím dávat na jídlo nějaký bílý prášek. Chudáček můj malinkej. A já zejtra odjedu a nebudu se o ní moc starat. Nejradši bych si jí vzala s sebou. Ale doktor říkal, že to není nic vážného, tak snad se o ní zvládne postarat i mamka. Držte jí palcce. :)

Toť můj poslední článek, zítra na týden mizím. Když se mi bude chtít, tak si ještě pár článků přednastavím, ale nic neslibuji.

Úžasná fotka, nemyslíte?

Au revoir.
Jess

Krása

16. června 2012 v 17:55 | Jessica Win |  Téma týdne
V tomto článku budu psát o kráse lidské, protože na toto téma mě toho napadá nejvíce.

Takže, jaký je vlastně ideál té lidské krásy? Jaký je ideální muž či žena? Každý na to máme jiný názor a ten můj je takový: žena - vysoká, hnědooká bruneta s dlouhými kudrnatými vlasy. A muž? Pro mě je naprosto ideální chlap Enrique Iglesias. :) Toť můj názor.
A proč tedy dnes tolik všem záleží na vnější kráse?
Znám kluka, kterého nemám moc v lásce. A ten kluk začal chodit s mou tehdejší nejlepší kamarádkou. Ta holčina byla ošklivá. To podle mě není nikdo. Byla naprosto normální, nebyla to žádná miss, ale měla v sobě něco zvláštního. Měla zlaté srdce. Nikdy jsem nikoho tak hodného nepotkala. Bylo až neuvěřitelné jak byla laskavá a pro každého by se rozkrájela. Ale zpět k tématu: Začala chodit s tím klukem. Měla ho celkem ráda a vypadalo, že má rád i on ji, ale opak byl pravdou. Jeho kamarádi ji neuznávali a říkali jí i jemu, že je ošklivá. A on se s ní nakonec rozešel. Nechápu proč...
Nechápu proč se lidé takto chovají. Proč posuzují lidi podle zevnějšku. Ano, první dojem je důležitý, ale určitě nezáleží na tom, zda je někdo hezký nebo ne. V dnešním světě podle mě záleží na kráse až moc.
Facebook. Pokud tam nemáte krásnou profilovku, jste trapní a nikoho nezajímá, že můžete být krásní a úžasní uvnitř. A spousta lidí dnes žije facebookem, takže pokud nemají u fotky sto lajků a dvestě komentářů typu: "Jsi krásná/ý." tak už si o sobě myslí, že jsou méně cenní a už mají mindráky z toho, že jsou ošklivý.
Televize. Všude Vám ukazují samé perfektní modelky. Všichni, co vystupují v televizi jsou nalíčení tak, že kdyby se odlíčili, tak je snad ani nepoznáte. Hodně lidí si ale neuvědomuje, že je líčí profesionální maskéři, kteří dokáží udělat z chlapa ženu a naopak.

S krásou je to složité, ale můj názor na toto téma je, že každý z nás je krásný. Ať už uvnitř nebo na venek. Každý máme něco, čím jsme vyjímeční.
A i ty, co tohle právě čteš, buď si jist/a, že i ty máš v sobě něco, co je na Tobě krásné!

Jessica Win

13. června 2012 - Můj názor na "LadyVanilku"

13. června 2012 v 12:28 | Jessica Win |  Deník
Dobré poledne,
je 12:30 a já už jsem ze školy doma. Dnes toho pro Vás trošku víc. Od blahopřání k narozeninám až po blog.cz. Ale hezky popořadě.

Dneska ráno jsem se vzbudila, podívala jsem se na datum a hned mi cvaklo, že je 13.června a přesně před pátnácti lety na púátek 13. se narodil můj nejlepší kamarád. Ještě jsem ani nevylezla z postala a už jsem cvakala narozeninovou esemesku. Obratem mi od něj přišla esemeska děkovná.

Ve škole nic moc...
Potřebovala jsem jít domů po třetí hodině, protože jsem jela k zubaři. Třetí hodina, tedy angličtina, skončila a tak jsem se vidala dolů, kde mě zastavil ředitel ať jdu na školní dvůr, že se budeme fotit. Jáj. Tak jsem tam sla a říkám ředitelovi, že potřebuju jít k zubaři. No, tak si mě ředitel vyfotil jako první a šla jsem. Ještě teď nevím proč nás fotil, prý pro nás má nějaké překvapení na konec roku. Nemám ráda překvapení.
U zubaře pohoda. Utáhly mi rovnátka - toť vše. A teď jsem doma

A dostávám se k tomu Blogu.cz. Už na hodně blocích jsem četla o tak zvané "LadyVanilce" - někdo jí moc chválil a někdo na ní zase nadává jako kdyby byla nevím co. Tak jsem navštívila její blog, přečetla si pár jejích článků a udělala si na ní svůj vlastní názor, který je bohužel záporný. Tahle slečna mi prostě přijde nesympatická už od pohledu a její články mi to jen potvrzují. Ano, je celkem "slavná". A asi má hodně fanoušků, ale já mezi ně nepatřím...

Dnes mě ještě čeká trénink, na který musím jet na kole, ale ještě před tím Francoužština, takže se jdu na to trošku podívat.
Loučím se, Jessica Win


Moje oblíbené filmy

11. června 2012 v 16:52 | Jessica Win
Ahoj,
skolila mě chřipajzna, takže od rána nedělém nic jiného než že ležím v posteli a koukám na filmy. A ty filmy mě pomalu, ale jistě přetávají bavit. A tak jsem se rozhodla napsat článek na blog. A jelikož celé dopoledne koukám na filmy, nenapadá mě nic jiného než Vám třeba poradit na jaký film byste se mohli mrknout. Mám hodně oblíbených filmů, ale rozhodla jsem se naspsat jen tři.
Takže zde jsou MÉ tři oblíbené filmy:

1. Láska Nebeská
Když jsem tenhle film viděla poprvé, tak jsem ho nepochopila, ale teď na něj nedám dopustit. Je úžasný a vždy když se na něj koukám, a může to být třeba po sté, tak mě dojme. Hraje tam spousta známých herců jako Keira Knightley, Colin Firth nebo Hugh Grant. A teď k ději: Vše se odehrává v předvánočním Londýně, kde se vzájemně proplétá asi 8 příběhů odlišných příběhů, které spojuje jedno - Láska.
Jak jsem napsala, na poprvé jsem tento film nepochopila, proto je dobré se na to pro začátek podívat víckrát nebo s někým, kdo už to viděl.

2. Hitch - lék pro moderního muže
Tenhle film zná jen málokdo a to je škoda. Hlavní roli zde získal Will Smith, který zde hraje takzvaného "randeologa" - pomáhá můžům zíkat jejich vyněnou ženu. Když se jednou setká s mužem jménem Albert, rozhodne se mu také pomoct získat jeho vysněnou ženu, kterou je bohatá Alegra. To ale ještě netušil, že při této akci se on také zamiluje.

3. Machři
Machři nedávno běželi v kinech - pokud se nepletu. To se jim zase něco jednou povedlo. Užasná rodinná komedie jménem Machři. Doporučuju!
Na začátku je záběr z basketbalového zápasu, kdy tým trenéra "Klaksóna" vyhrál nějaké mistrovství, hned poté se film vrací do současnosti, kdy hráčům tohot týmu je něco přes třicet a mají své rodiny a dozvídají se, že trenét "Klaksón" zemřel. Po pohřbu, kde se všichni hráči i s rodinami setkají všihni odjíždějí na víkend v domě u jezera, kde před X lety oslavovali prévě zmíněné vítězství...


Jessica Win

Máš na mě nějakou otázku?

11. června 2012 v 0:00 | Jessica Win |  About me
Máte na mě nějakou otázku? Zde se můžete ptát.
Odpovídám v podobě článků.

:)

Normálnost

10. června 2012 v 18:39 | Jessica Win |  Téma týdne
Normálnost. Co je vlastně normálnost? Co vlastně znamená být normální?

S normálností je to jako s krásou.
Každý máme nějaký ideál krásy, stejně jako každý máme nějakou představu o normálním člověku. Pro někoho je normální člověk třeba ten, kdo se chová stejně jako on a nebo naopak.
Podle mého názoru pro mě není nikdo v dnešním světě a v mém okolí normální. Naopak. Každý je nějak nenormální. Někdo svým chováním, vzhledem, vyjadřováním. Každý z mého okolí někdy udělal nebo řekl něco, na co jsem mu řekla, že on nebo to není normální.
Normálnost je podle mě odlišná pro každou osobu. Mé chování je u mě normální. Sestřino chování je normální zase u ní a kamarádčino chování je zase normální pro ní. Normálnost je jakási originalita každého člověka.

Víc nevím, takhle vidím já normálnost.

Jessica

Jessica Win

9. června 2012 v 19:05 | Jessica Win |  About me
This is me...


1) Na blogu vystupuju jako Jessica Win a jsem Bruneta s hnědýma očima :)
2) Je mi 15 let a měřím 176 cm.
3) Miluju sport, nejvíc plavání a hokej.
4) Domluvím se anglicky, částečně i francouzsky. Od září začínám se Španělštinou. A samozřejmě mluvím plynule česky :D.
5) Oblíbený film - Láska Nebeská, oblíbený seriál - The O.C.
6) Bojím se vos a ne jen proto, že na ně mám alergii.
7) Chtěla bych domů hada, ale maminka nedovolí. :D
8) Věřím v posmrtný život a v duchy.
9) Jednou jsem když jsem šla vyvenčit psa, viděla jsem na obloze UFO. Možná to nebylo UFO, ale JÁ jsem to viděla a já vím jak to vypadalo a nikdo mi to nevymluví. Bylo to UFO.
10) Neumím otevírat konzervy.
11) Neumím luskat prsty.
12) Neumím pískat.
13) Nerada mluvím sprostě, připadám si pak jako dlaždič.
14) Mám smích po tátovi, takže když se směju je to slyšet na kilometry daleko. :D
15) Když se u televize nudím, začnu ji komentovat. Mamku to vždycky strašně štve. :D
16) Líbí se mi černoši, nejvíc ty malinkatý dětičky.¨
17) Jím strašně pomalu. Oběd jím třeba hodinu a půl.
18) Nemám ráda barbíny.
19) Štve mě, když si někdo něco vymýšlí, aby byl zajímavý.
20) Nemám ráda hádky, ale když už se začnu hádat, tak je to špatné.
21) Obdivuju hackery za to co dokážou.
22) Chtěla bych zůstat v anonymitě, ale už tím, že jsem sem dala MOJI fotku (nahoře), něco málo prozrazuji. Kamarádi by mě poznali.